Tichá koncentrace

 V dřívějších dobách, kdy jsme ještě nebyli tolik zahlušeni řevem světa, byli lidé napojeni na Boží hlas. Byla řada způsobů kterak toho dosáhnout. Byla různá cvičení a postupy, jenže tato technická civilizace mířila ke svému nejhlubšímu dnu, morálního a duchovního úpadku.  Proto lidé ztráceli tyto schopnosti. Karel Weinfurter ve své knize Ohnivý keř hovoří o dvou cvičeních, které používal k mystickému spojení. Jednalo se o písmenkové cvičení, ale toto cvičení bylo dosti náročné a fungovalo už jen pro opravdové mistry. Dokonce pro nezkušenou osobu mohlo být nebezpečné. Ostatně uvedená kniha byla vydána v roce 1925 a již v té době bylo jen několik lidí, kteří by takové cvičení zvládly. 

   Lidé prostě ztráceli duchovní sílu a tím ztráceli spojení s Bohem. Světské starosti ve stále rychlejším světě, nedovolovali  věnovati se pravým duchovním technikám.  Není divu, že na vzestupu byl spiritismus a jiné zábavy, kterým se věnovali stále dekadentnější pseudofilozofové. 

   Kdyby lidé byli schopni utišit svůj stále silnější myšlenkový kolotoč, tak by slyšeli vnitřní hlas, kterému se v nedávné době říkalo hlas svědomí. Utišení vlastních myšlenek je však i pro zkušené mystiky nebo jogíny, těžká práce. 

   Avšak pupeční šňůra jenž nás spojuje s Bohem, nemůže být nikdy zcela přetržena. A tak nám i do nejtemnějších dob, zůstávají alespoň sny.  O snech  a jejich sdělení pro nás se už napsalo hodně knih a to nemluvě o snářích, které světské sny vysvětlují světskými výklady. No a mystické sny by asi ani nepoznali. 

   Karel Weinfurter hovoří ještě o jednom cvičení. Toto cvičení se nazývá  - tichá koncentrace. Tato má podpořit to poslední spojení s Bohem, které máme skrze sny. Jedná se o jakou si náhradu za úplné zastavení myšlenek, které je pro nás již téměř vyloučené. 

   Cvičení probíhá před usnutím a přepokládá, že chce-li člověk duchovně prosperovat, tak si je vědom existence Boha a jiných svatých osob či entit a nebo předmětů. Jakýkoliv takový  svatý předmět či osobu si musí představit ve své srdeční čakře. Při nádechu si takový předmět vykresluje v mysli a to v těch nejmenších detailech jakých je schopen.  Vykresluje si jej odspodu až nahoru a taktéž činí při výdechu v opačném směru.  Ať tak či onak jsou jeho myšlenky stále na tomto předmětu a po chvíli již není žádný problém s utíkáním myšlenek někam po světě.  Takto lze pokračovat až do usnutí a nebo před usnutím skončit, pomodlit a spát. 

   Když jsem před mnoha roky, tuto tichou koncentraci začal cvičit, tak nejenže přicházeli živé mystické sny, ale jejich vliv jsem cítil i po celý den. Vůbec nebyl problém, že bych si sen po probuzení nepamatoval. Vždy jsem si ho alespoň v náčrtech zapsal do sešitu a i po letech se mi vybaví v plné kráse.  Vůbec jsem se nesnažil vyložit tyto sny  skrze snáře a jiné podobné metody. S takovým snem musíte za někým zkušeným. Za někým kdo je na opravdové cestě k Bohu, ale jste-li na opravdové cestě, tak se dříve nebo později s takovými lidmi potkáte. Kolikrát jsem si myslel, že sen znamená to či ono, ale byl jsem vždy překvapen mystickým významem událostí, které se ve snu odehráli a které měli mnohdy zcela opačný význam. Sny měli vždy své spojení jak k mým duchovním prožitkům, tak i ke světským věcem, protože na opravdové cestě je vše nerozlučně  spojeno. 

   Na závěr jen vzpomenu na to, že na různých fórech či ve skupinách na internetu jsou lidé, kteří mají mystické a ba přímo Božské spojení s různými entitami či energiemi. Napojují se snadno a rychle na různé vize a představy. Jsem rád, že mají touhu poznat smysl života. Mnohokrát jsem od nich cítil tak trochu opovržení nad mými starými a konzervativními metodami. Jenže by asi nepoznali rozdíl v napojení  se na astrální sféru země od napojení se na Božskou sféru. 

   Myslím si, že pro současnou dobu, kdy jsme na vrcholu technické civilizace a zároveň  na nejhlubším morálním a duchovním dně je tato metoda tiché koncentrace jedinou bezpečnou cestou.